česká verze english version


  Aktuality

  Bianka - životopis

  Brenda - životopis

  Výstavní úspěchy

  Naše chovatelská
stanice


  A-vrh

  B-vrh

  C-vrh

  Berenika

  Archibald

  Atos (Bono)

  Standard plemene
hovawart


  Fotogalerie
      Bianka
      Berenika
      Brenda
      Archibald
      Atos (Bono)
      A-vrh
      B-vrh

  Kontakt

B i a n č i n   ž i v o t o p i sBianka - 3 měsíce
 
Jméno:
narození a úmrtí:
otec:
matka:
chovatel:
majitel:
výstavní ocenění:   
bonitační kód:
 
Bianka Adamův Hrádek, 2235/00
6. 5. 2000 - 29. 7. 2010
All Tiger Black Mondeo
Axa Zlaté oko
Andrea Černá, Nová 931/59, Lanžhot
Renáta Lupieńská, U Farmy 1277, Karviná-Ráj
výborná, CAJC, CAC zkoušky: BH, ZOP
5/2a4a/A4, D2, L5, N5/6

Jmenuji se Bianka Adamův Hrádek. Narodila jsem se 6. 5. 2000 stejně jako mých 11 sourozenců.Moje maminka je blondýnka Axa Zlaté Oko a tatínek černý se znaky All Tiger Black Mondeo. Jako miminko jsem byla docela hodná, ale čím jsem byla starší, s tím větší vervou jsem se bila o místo .. ne na výsluní .. ale u mámina cecíku. A to se strašně líbilo jednomu pánovi z Karviné, který se později stal mým novým páníčkem a mou láskou. Byla tam tehdy s ním i nějaká paní, které jsem se líbila, protože jsem byla roztomilá kulička a už ve věku 4 týdnů se mi značilo světlé obočí na mé nádherné černé hlavičce. Byla jsem ještě Průkaz původumalý nemotora, ale cestu k potravě jsem si razila jak tank, a neznala jsem bratra, sestru, doslova.
Kromě těch velkých lidí, se tehdy na mě přijeli podívat i tři menší. Zvlášť to nejmenší mi pak připomínalo moje brášky a ségry, takže jsem si s ní chtěla pořád hrát a skákala jsem na ni, povalila ji na zem a parádně ji kousala. Vždyť je to taková zábava, tak proč pořád štěká, jakoby se jí to nelíbilo. Nakonec jsem pochopila, že tenhla způsob vyjádření lásky musím nahradit jiným, a tak místo kousání, jsem ji pak jen lízala nastavené ručičky, k čemuž mě i vybízela, když říkala Bianečko, lízej, lízej, nekousej. Jo, ještě k mému jménu. Moje chovatelka Aja nám vybrala 12 jmen začínajících na B a ti moji páníčkové si vybrali mě a ke mě jméno Bianka. Trochu jsem se divila, že když jsem černá se znaky, že se to asi ke mně moc nehodí. No ale proti gustu, žáden dišputát.
Uběhlo 5 týdnů a Oni přijeli znovu. A nemohli uvěřit vlastním očím. Z roztomilé černé kuličky vyrostlo 9kilové štěně. Byli z nás všech úplně vedle. Pořádně jsme jim to osolili. Nestačili se bránit našemu nájezdu na kabelku, tenisky, nohavice ...A pak mě zavezli do mého nového domova. Vzali mě do něčeho velkého a já jsem se trochu bála, ale později jsem pochopila, že auto je výborná věc a že Bianka (2 roky) a Damiánslouží k tomu, aby mě společně s páníčky přesunulo někde jinde, kde jsou zase jiné zajímavé věci k čuchání, zkoumání a poznávání. Naopak kdykoli nasedají do auta beze me, cítím se uražená. Takže své dětství jsem prožila v Karviné Ráji. Po mém příjezdu jsem se seznámila s podivným psem, který měl sice 4 nohy, ale vůbec neuměl štěkat, jenom na mě syčel. Moc jsme se neskamarádili, ale sneseme se. Za to ten druhý tvor byl mnohem vstřícnější. Docela jsme si spolu užili. Volají na ně: či, či. Můj páníček mě od půl roku brával na cvičák, kde jsem si mohla hrát s jinými psy a byla to sranda, učil mě tu různé věci, jako chodit u nohy, sednout, lehnout na povel a zůstat, pak jsem se nemohla dočkat, kdy si pro mě přijde a dá mi tu dobrotku, co má v kapse. Pak po mě začali chtít, ať štěkám na takového směšného člověka, který mi mával před čumákem kusem hadru. Ale co bych pro mého páníčka neudělala. Byl vždycky tak šťastný, když jsem se do hadru zakousla a později do rukávu.
V únoru 2001 mě vzali poprvé na výstavu, do Brna, kousek od mého rodiště. Chodili jsme v kruhu, potkala jsem se tady s některými sourozenci, s Bertramem, Barunkou, Bohdankou atd. Vyhodnotili mě jako Velmi nadějnou. Pro to mě nemuseli vozit až do Brna, to přece museli poznat, ne? Krátce na to, jsme se potkali celá rodina v Kroměříži na svodu mladých. Trošku jsem nechápala, proč si mám Bianka (2 roky) a Cézarstoupnout na tu nesympatickou desku, ale můj páníček mě přesvědčoval, že je všechno v pořádku a že mě prý budou vážit a měřit. A tak to šlo dál. V Ostravě na výstavě jsem vyhrála CAJCe, to bylo radosti! Můj páníček se mnou trénoval i na zkoušky. Úspěšně jsem zvládla BH a ZOP. Byla jsem perfektně připravená, ale přesto jsem měla trochu trému. A jeli jsme na další výstavy do Hlučína, kde jsem získala Vitěze třídy, do Polska, kde jsem byla výborná atd., atd. V červnu 2002 mě vzali na veterinární kliniku, kde MVDr. Jaromír Ekr mi udělal snímek kyčlí a rozhodl, že moje DKK je 0/0. V březnu 2003 v Ostravě jsem se zase pěkně předvedla a vyhrála CACe, za týden na to mě vzali do Kroměříže a co tam se mnou prováděli, to byste nevěřili. Měřili mi snad i chlupy u čumáku, pořád si mě prohlíželi, běhala jsem dokolečka a pak mi dokonce vzali i krev.
Jeden cizí chlap tam střílel a dělal povyk, tak jsem se řádně ozvala a vyjela po něm. Nakonec sepsali dlouhý papír Bonitační kartu hovawartů a mohli jsme jet domů. Mám pocit, že nám i gratulovali.
A pak se změnil můj život. Teď prý už můžu mít štěňátka. Moje panička strávila hodně času vybíráním toho pravého ženicha pro mě a když už si myslela, že ho vybrala, vzali mě do auta a jeli jsme dlouhou cestu až za Prahu, Bianka a vrh Asměrem na Teplice do Libochovic. A tam bydlel On. Hasko Gasko Prim. Musím dát své paničce za pravdu, byl to krasavec. Hned jsme si padli do oka. Viděli jsme se dvakrát, 17. 4 a 18. 4. V červnu jsem už byla jako koule. A 18. 6. 2003 jsem přivedla na svět 9 krásných malých hovawartíků: 3 pejsky, 2 plavé po tatínkovi a jednoho černoznakatého, 6 feneček, 3 plavé a 3 černoznakaté. Byla to fuška, ale mí páníčkové to všechno prožívali se mnou. První dny jsem se od těch malých myšiček ani nehla. Další tři týdny byly náročné, ale hodně času se mnou a mými ratolestmi trávila i má panička a její nejmenší mládě. Od třech týdnů je začala i přikrmovat a když to ti moji malí nezbedové nesnědli, já jsem to dojedla. A to vám byly dobroty! Od 4 týdnů se k nám jezdili dívat zájemci o moje štěňátka a když jim bylo 8 až 9 týdnů odjížděli do svých nových domovů. Bylo mi to trochu líto, ale plně jsem důvěřovala své paničce, že jdou do dobrých rukou a že budou mít krásný psí život.

Moje děti mají příjmení z Rajského kopce, protože bydlíme na kopci a tato část města se jmenuje Ráj. A jsou to:
Aramis (3223) - černý se znaky, říkali jsme mu malý Schwarzeneger kvůli širokému hrudníku
Archibald (3224) - plavý, krásný, vyžadoval hodně mazlení, hlavně ze začátku
Atos (3225) - plavý, krásný, hodný
Arina (3226) - černá se znaky, nejvíce po mamce, mazlivá, trošku histerka - jako ženská
Ariana (3227) - plavá, narodila se jako první, od krmení se odbíhala mazlit a zase zpět
Anabela (3228) - plavá, největší rošťák, vedla výpravy do neznámých koutů zahrady
Aranka (3229) - černá se znaky, hrozně milá divoška, ve Švýcarsku jí teď říkají Ginga
Adelaide (3230) - černá se znaky, benjaminek, nejmenší, ale nejprůbojnější
Amanda (3231) - plavá, hrozně hodná, mazlíček, říkali jsme jí růžový čumáček

Dostávali jsme zprávy od jejich páníčků, jak se jim daří a občas jsme některé z nich navštívili. V Brně na výstavě 2004 jsme potkali Arianu, Anabelu, Arinu a Archieho. Na svodu v Kroměřízi se pak ukázali i Atos a Adélka. A naší další na hovawartím výletě na Grúnispolečnou akcí byly Milovice 5/2004, kde přijela i Amanda z Mělníka, takže celkem jsem tam měla 5 dětí. Já sama jsem dostala známku výbornou ve třídě otevřené v silné konkurenci. Nejúspěšnější byl Atos, který skončil na druhém místě z 18 psů.
Taky jsme byli na hovawartím výletě na Grúni. Jinak můj páníček se mnou stále chodívá na cvičák a trénujeme poslušnost i obranu, a zvlášt dobrá jsem na stopu. No, uvidíme, jak to bude dál, protože je možné, (a toužebně očekávané mou paničkou) že budu mít zase miminka.
25. 4. 2005 jsme podnikli dalekou cestu do Ústí nad Labem, kde bydlí Jasper Plavý vítr - krásný, huňatý, plavý pes. A tak jsem sama zvědavá, co nám ukáže ultrazvuk, až půjdem k veterináři po 20. 5. Dám vám pak vědět.
 

  

© 2005 MM Sound
e-mail: mmsound@centrum.cz